Některým lidem – vám ani mně ne, nás přece nic nedokáže vyvést z rovnováhy – ale některým lidem přijde ohromně zatěžko rozloučit se, když jsou někde na návštěvě nebo když je někam pozvou na večeři. Jakmile se přiblíží okamžik, kdy host pocítí, že si vysloužil právo na odchod, povstane a vyhrkne: „No, tak myslím, abych už…“ Načež mu řeknou: „Ale snad byste nám už neutíkal? Vždyť ještě není tak pozdě!“ ...
https://literarnipoklesky.wordpress.com/2023/06/04/straslivy-osdu-melpomena-jonese-01-15/ #LeacockStephen, #LiterárníPoklesky, #StrašlivýOsudMelpomenaJonese

Když se za mnou rozkývaly velké dveře, zaslechl jsem ozvěnu řehotu, který se rozburácel až ke stropu banky. Od té doby se bankám vyhýbám. Nosím peníze v hotovosti v kapse kalhot a úspory si ukládám ve stříbrných dolarech do punčochy.
https://literarnipoklesky.wordpress.com/2023/04/29/moje-financni-kariera-15-15/ #LeacockStephen, #LiterárníPoklesky, #MojeFinančníKariéra (15/15)

Moje finanční kariéra (09/17)
„Nějaké velké konto, předpokládám,“ poznamenal. „Dost veliké,“ špitl jsem, „uložil bych si šestapadesát dolarů teď hned a potom padesát dolarů pravidelně každý měsíc.“ Ředitel vstal a otevřel dveře. Zavolal účetního.“Pane Montgomery,“ řekl nelaskavě nahlas, – „tenhle pán si otevírá konto, chce složit šestapadesát dolarů. Poroučím se.“

https://literarnipoklesky.wordpress.com/2023/04/16/moje-financni-kariera-09-17/ #LeacockStephen, #LiterárníPoklesky, #MojeFinančníKariéra

„Abych vám řekl pravdu,“ pokračoval jsem, jako by mě byl někdo nutil lhát, „nejsem vůbec žádný detektiv. Přišel jsem si k vám otevřít šekové konto. Chtěl bych si ve vaší bance uložit všechny své peníze.“ Řediteli se zřejmě ulevilo, ale stále se tvářil vážně; došel k závěru, že jsem syn barona Rothschilda nebo mladý Gould z té milionářské rodiny.
https://literarnipoklesky.wordpress.com/2023/04/14/moje-financni-kariera-08-17/ #LeacockStephen, #LiterárníPoklesky, #MojeFinančníKariéra